Obtěžování mimo pracovní dobu

Dobrý den,
zajímalo by mě jestli se dá nějak bránit proti obtěžování mimo pracovní dobu, když ředitel manželce píše pracovní sms na soukromé číslo, volá ji jak on tak jiný manažéry a obtěžují pracovní problémy. Služební telefon nemá a ve smlouvě že má byt 24hod.na příjmu taky ne. Dá se proti tomu nějak bránit? Myslí na to zákoník práce, nebo je to v pořádku?
Děkuji za případnou odpověď.

Dobrý den,
dle Vašeho dotazuje je patrné, že se jedná o soukromý mobilní telefon a obtěžování v době osobního volna, aniž by se jednalo o pracovní pohotovost. Z tohoto hlediska opravdu není jednání nadřízených v pořádku a podle ZP by se mohlo jednat o obtěžování či případně by se dalo i uvažovat, je-li toto jednání soustavné a nejedná se o služební telefon pro tyto účely určený či o dohodu dle pracovní či manažerské smlouvy, o trestném činu, tzv. "stalking", to je však ale nutné pečlivě posoudit, a potřebovali bychom znát podrobnější situaci a také provozovnu.

Obtěžování:
je jednání, které je zaměstnancem, jehož se to týká, oprávněně vnímáno jako nevítané, nevhodné nebo urážlivé a jehož záměr nebo důsledek vede ke snížení důstojnosti fyzické osoby nebo k vytváření nepřátelského, ponižujícího nebo zneklidňujícího prostředí na pracovišti

Stalking: pár informací:

Hlavní znaky stalkingu

Mezi nejdůležitější hlavní znaky patří opakované a dlouhodobé obtěžování jiné osoby (ať už známé či neznámé), nevyžádanou a nechtěnou pozorností.

Základní (typické) projevy nebezpečného pronásledování - stalkingu:

Pachatel systematicky obtěžuje oběť nevyžádanou a nechtěnou pozorností.

1) opakované a dlouhodobé pokusy kontaktovat oběť pomocí dopisů, e-mailů, telefonátů, SMS zpráv, zasíláním různých zásilek s dárky.

Obsah těchto zpráv může být příjemný až veselý, ale též urážející, zastrašující. Výjimkou nejsou zprávy původně příjemné, snažící se získat odpověď či kontakt oběti, až později po zprávy urážející, nevkusné či zastrašující.

2) Demonstrování moci a síly stalkera

V tomto případě stalker ve svých projevech dává důraz na přímé či nepřímé výhrůžky, které v oběti budí oprávněný strach a obavy.

Do této kategorie patří například fyzické pronásledování oběti cestou do práce, na nákup nebo naopak zpět k domovu, pronásledování autem, čekání na obět před domem apod. Výjimkou zde nejsou ani výhrůžky přímého násilí, vyhrůžky zabitím apod. V případě sadistického pronásledovatele, který se snaží důsledně a zcela kontrolovat život oběti je riziko napadení včetně usmrcení oběti podstatně vyšší. Pronásledovaná oběť pak bývá častou obětí sexuálně motivované vraždy.

3) Poškozování a ničení věcí

Sem můžeme zařadit například poškrábané auto, lak poškozený sprejem, propíchané pneumatiky, rozbité okno bytu nebo likvidace domácího zvířete včetně poškozování osobních věcí. Můžeme sem zařadit například i zasílání virů e-mailem a tím mnohdy ztrátu dat v počítači oběti.

Legislativa

Legislativa je v tomto problému sterilní. Stalking - nebezpečné pronásledování - není v České republice zakotveno do právního řádu. Trestní zákon je v tomto případě prakticky nepoužitelný. Trestní zákon nebezpečné pronásledování nezná jako pojem ani jako trestný čin.

Policie v naší zemi má velmi málo - ba přímo nedostatek - informací o těchto formách obtěžování, neexistují instrukce ani metodické pokyny jak v těchto případech postupovat (na rozdíl třeba od domácího násilí) a tím policie nemusí vzniklé nebezpečí správně vyhodnotit. Také v podstatě ani neumí kvalifikovaně poradit oběti.

Důsledky pronásledování fyzické osoby, které nemá další projevy, není v našem právním řádu zakotveno. Pokud tedy v praxi dojde k pronásledování, může naplnit znaky trestnéhlo činu pouze s dalšími projevy útočníka. Z pohledu občanskoprávního by se pak mohlo jednat o porušování práva na ochranu osobnosti. Z pohledu trestního zákona by mohlo jít např. o trestný čin omezování osobní svobody, (event. porušování domovní svobody), také např. o týrání osoby žijící ve společném bytě nebo domě. Některé z uvedených tr. činů mohou být právě stalkingem doprovázeny, avšak stalking jako takový (samostatně) trestný není.

Ani jiné evropské státy na tom nejsou o moc lépe, snad jen s výjimkou Německa, kde se legislativa připravuje.

Naproti tomu v USA je stalkerství posuzováno jako trestný čin již od roku 1990. Zde je však třeba říci, že velký nárůst stalkerství jde ruku v ruce s rozvojem internetových technologií, které velmi přejí právě stalkerům.

Zde je možné vysledovat technologický náskok USA před Evropou, a tím také stalkingu, protože moderní technologie stalkerům usnadňují jejich práci a rozšířují jejich pole působnosti.

Tak zvaní "kyber stalkeři" (kyber stalkers) využívají nepřeberných možností internetu a mobilní komunikace k tomu, aby své oběti vyhledávali, vybírali a později i obtěžovali. Využívat k tomu mohou např. chatů, zápisů do knihy návštěv jednotlivých obětí, zasílání e-mailů, SMS zpráv apod.

Kdo jsou stalkeři?

Kdo jsou stalkeři a odkud se rekrutují?

Podstatou je to, že agresor - stalker - je osoba, kterou uspokojuje týrat druhé.

Zde je třeba rozlišit dvě situace:

- oběť osobu agresora zná a ví o koho jde
- oběť osobu agresora zná, ale neví, že právě tato osoba je agresorem
- oběť osobu agresora nezná

V prvním případě se může jednat o bývalého partnera (partnerku), přítele, ale také např. spolupracovníka v zaměstnání či nadřízeného. Zde je oběti známo kdo je agresorem. To ale v případě, že se agresor oběti identifikuje.

V druhém případě může jít o tytéž osoby, avšak v tomto případě se agresor oběti neidentifikuje a obět netuší, že agresorem je bývalý přítel, spolupracovník nebo soused apod.

Ve třetím případě agresor oběť v podstatě nezná. Může se jednat např. o obtěžování celebrity - notoricky a veřejně známé osoby jedním z obdivovatelů apod.

Rozpoznat a odhalit agresora - stalkera nemusí být vůbec jednoduché a mnohdy se to ani nepodaří. Může se jednat o společensky zcela normální osobu u které nelze asi vytušit, že např. s použitím internetu a SMS zpráv obtěžuje svoji oběť.

Profily stalkerů nebyly dosud jasně popsány.

Nejjednodušší a snad i nejznámější a také nejčastější druh stalkera zahrnuje ty jednotlivce, kteří byli dříve partneři. V anamnéze je pak častým jevem domácí násilí. Zde lze uvést několik psychologických charakteristik: nálada, úzkost, nízká sebeúcta, společenská nejistota, narcismus, velká žárlivost, chorobné milostné omámení až pobláznění.

Rozšířenost obtěžování

Odhaduje se, že minimálně 2 až 8 % obyvatel se stává obětí tohoto deliktu (Horní hranice tohoto odhadu zdá se mi poněkud přehnaná. V případě potvrzení tohoto procenta postižených obyvatel by se jednalo o číslo doslova děsivé).

Jak se stalkingu bránit (body)

- přímo a jednoznačně dejte stalkerovi na vědomí, že nemáte o jeho projevy zájem. Současně se bez výjimky vyhněte schůzkám, esemeskování apod. nové a nové kontakty stalkera jen posilují, neboť s jídlem roste chuť
- pokud jste obětí obtěžování, využijte policii
- uchovejte si všechny projevy a důkazy obtěžování (záznamy telef. hovorů, dopisy, e-maily, SMS zprávy...)
- po dobu obtěžování změňte své chování a zvyky (výměna zámků, změna nákupního střediska, pohybujte se po jiných trasách apod.)
- mimo domov se pohybujte s dalším členem rodiny nebo jinou důvěryhodnou osobou. Domluvte si vzájemný postup v případě, že nastane krizová situace
- noste u sebe legální prostředky pro svoji obranu (pepřový sprej, alarm, noste u sebe mobilní telefon pro případ přivolání pomoci)

Nepodceňujte pronásledování

Stalking představuje zpravidla závažné psychické následky pro oběť.

Oběť musí často změnit pracoviště nebo bydliště, mění své životní návyky. Žije v neustálém stresu a obavě, trpí poruchami spánku apod.

Stav oběti a její psychické následky se zhoršují s hrozbou fyzického násilí nebo přímé agrese ze strany pachatele. Jednání pachatele často přechází v agresi, ničení a poškozování majetku, mnohdy končí smrtí oběti.

Agresorem je muž a žena - rozdíly

Horším agresorem je žena pro svoji cílevědomost, systematičnost

Profily stalkerů nebyly dosud jasně popsány.

Nejjednodušší a snad i nejznámějším a také nejčastějším druhe stalkera zahrnuje ty jednotlivce, kteří byli dříve partneři. V anamnéze je pak častým jevem domácí násilí.

Typologie stalkerů s ohledem na rizikovost pro oběť

a) odmítnutý pronásledovatel (REJECTED STALKER)

Tato osoba se dopouští ponásledování v důsledku rozčarování a roztrpčení z ukončeného vztahu. Může jít o vztah intimní, rodinný, pracovní či obchodní, není výjimkou i vztah terapeutický. Chování stalkera je následkem jeho touhy obnovit vztah nebo je odplatou, revanší za odmítnutí.

b) Hledač intimity ( INTIMACY SEEKER)

Tento typ touží po vztahu s osobou, která ho zaujala. Předpokládá, že bude její city opětovat. Obvykle si vybírají osoby cizí nebo povrchně známé. Z jejich řad se rekrutuje většina pronásledovatelů celebrit. Neusilují primárně o sexuální vztah, ale dominuje touha po akceptaci uctívanou osobou, např. celebritou. Pronásledovatelé tohoto typu mívají obvykle prázdný život, smyšlený vztah je zpravidla jediným "vztahem" v jejich momentálním životě.

c) Nekompetentní nápadník ( INCOMPETENT SUITOR)

Tento typ chce nějaký poměr, ale nehledá intimitu ani opětovný vztah, ale hledá rande nebo sexuální schůzku. Tuto skupinu tvoří sociálně a interpersonálně málo způsobilí jedinci.

d) Zlostný pronásledovatel (RESENTFUL STALKER)

Svou oběť úporně pronásleduje kvůli skutečnému či domnělému zranění, újmě, kterou mu oběť přivodila. Tito stalkeři vynikají ve vyhrožování a zastrašování, bývají až kverulantsky vytrvalí. Obtěžování jim přináší satisfakci, jde jim o moc a kontrolu nad obětí

e) Predátorský pronásledovatel (PREDATORY STALKER)

Jeho cílem je útočné až sexuálně agresivní chování. Vyznačuje se systematičností v postupech, sbírají informace o oběti, fantazírují o útoku. Je nutno dodat, že líčené vzorce chování se vyskytují i u některých sexuálních pachatelů.

Závěr: v novém trestném zákoně je § 354 nebezpečné pronásledování zapracován.[u]